* 16.11.1810 v Praze
+ 05.11.1836 v Litoměřicích

Máchův rodný domek U bílého orla, stál v Praze na Újezdě nedaleko Petřína. Na konci minulého století byl zbořen.

Otec - Antonín Mácha, původem Jihočech, byl v době Máchova narození stárkem u mlynářky Barbory Jungové. Matka - Anna Maria rozená Kirchnerová byla dcera známého hu-debníka Josefa Kirchnera, varhaníka u Svatého Mikuláše.

Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810 v Praze a byl pokřtěn v kostele Panny Marie Vítěz-né. Jeho kmotrem byl Ignác Majer. Odtud Máchovo křestní jméno Ignác - Hynek.

29.09.1812 se narodil jeho bratr Michal Václav Mácha.

Po hospodářském krachu roku 1811 poklesla životní úroveň Máchovy rodiny. Postup-ně se stěhovali do chudších částí Prahy. Ve svatopetrské čtvrti v Benediktinské ulici prožil Ka-rel Hynek Mácha své dětství. Chodil zde v letech 1816-1824 do farní školy u sv. Petra. Hod-nocení jeho studijních výsledků se různí. Podle jedněch byl nadaným a pilným žákem, dokla-dem toho jsou nejen vzpomínky jeho spolužáků (spisovatel K. Vl. Zap), ale i odměna z pilnosti - Kadaňova "Kytka vonného kvítí", kterou dostal od katechety Hynka Knoblocha. Tento výtisk je uložen v máchovské sbírce Karla Janského. Jinde je uvedeno, že jeho výsledky byly průměr-né. Původně se měl Mácha vyučit řemeslu. Vzhledem ke svému nadání a díky své matce po-kračuje ve škole piaristů a roku 1824 se Ignác Mácha objevuje mezi studenty piaristského gymnázia ve Starých alejích (dnešní Příkopy). V roce 1826 se Máchova rodina stěhuje na Do-bytčí trh, nynější Karlovo náměstí. Najímají si zde v domku číslo 551 přízemní byt. V přední části otvírá Máchův otec krupařský krámek, v zadní části bydlí rodina. Byt je tmavý a působí smutně až depresivně. Mácha svůj pokoj pojmenoval "chmurnou komnatou". Toto prostředí ho také patrně silně ovlivnilo.

Jeho studia na gymnasiu byla výhradně německá a tak němčina byla prvním spisovným jazy-kem, který Mácha dokonale zvládl. Před studiem dává přednost knihám, lákají ho romantické rytířské a strašidelné historie, kroniky a básně. Vyniká však v matematice. První Máchovy bás-ně (psané ještě německy ) jsou patrně výsledkem školních cvičení. Jsou to sentimentální ro-mantické verše. Zachované rukopisné sešitky veršů jsou uložené v Národním museu. Název jednoho z nich "Versuche des Ignaz Macha" lze přeložit jako "Pokusy Ignáce Máchy".

První české verše jsou neumělé a naivní pokusy - Straba, Na hřbitově.

Mezi Máchovy přátele z gymnasia patřil pozdější druh Karla Havlíčka Borovského - Petr Mi-loslav Veselský, přírodopisec František Nickerl, spisovatel Karel Vladislav Zap a filosof a kněz dr.Augustin Smetana.

Po gymnasiu následovalo dvouleté studium filosofie - jednalo se vlastně o přípravku pro další studium universitní. V této době zdokonaluje svou literární tvorbu v češtině. Navštěvuje také populární kurzy profesora Jungmanna. Ochotnicky vystupuje v Kajetánském divadle na Malé Straně. Stýká se s kroužkem českých vlastenců. První báseň byla Máchovi vytištěna v prosinci roku 1831 v 87.čísle Večerního vyražení. Byla to báseň Svatý Ivan. Jeho další literární díla byla tištěná nejen v tomto časopise, ale i v časopise Kwěty, Krok, Jindy a nyní a Kwěty české.

V roce 1832 začal studovat na právnické fakultě. Dále se věnuje českému národnímu hnutí, stále hraje v Kajetánském divadle, vystupuje také v českých představeních ve Stavovském divadle. Podílí se na společenských a uměleckých podnicích. Počet jeho přátel se stále rozrůstá.

K jeho přátelům patří například chemik Hošek (zemřel později v Petrohradě), příští profesor filosofie Bonet, pozdější generál intendant Nuss, básník Karel Jaromír Erben, příští probošt vyšehradský Václav Štulc, Antonín Strobach - pozdější pražský starosta, spisovatelé Jakub Malý, Prokop Chocholoušek a Karel Sabina, pozdější operní pěvec Jan Píšek , herec Jan Kaška a snad také František Ladislav Rieger a Josef Kajetán Tyl. S J.K.Tylem měl však rozdílné názo-ry týkající se programu národnostně uvědomovací činnosti.

V Máchově činnosti se uplatňuje jeho talent, schopnosti a potřeby bohatého smyslového vní-mání. Zároveň vyhodnocuje své životní zkušenosti. Rád cestuje. Sám nebo s přáteli podniká dlouhé výlety po Čechách - zejména ho lákají hrady. Podnikl také cestu do Krkonoš. Jindy se zase vydal s přáteli na pouť ke sv.Ivanu pod Skalou u Karlštejna. Kromě jiného Mácha dobře hrál na kytaru a zpíval, rád kreslil.

Při návštěvě svého přítele Václava Macha v Benešově v roce 1832 pohostinsky vystoupil v divadelním představení " Čech a Němec". Zde se seznámil se svou první láskou - Márinkou Štechovou, dcerou lesníka ze Želetínky. K její oslavě napsal znělky "Pomněnky zasázavské". Brzy však zjistil, že to není ta pravá láska a došlo k rozchodu. Krátce nato - 8.srpna 1832 ukončil studia na filozofii a dal se zapsat na právnickou fakultu. V té době napsal truchlohry Král Frydrych, Bratři, epickou báseň Mních, která byla základem pozdějšího královského ro-mánu Kat. Z dopisu, který poslal počátkem roku 1833, svému příteli Eduardu Hindlovi se do-zvídáme, že se učí polsky a že se stýká s polskou emigrací . Organizuje sbírky potravin a šat-stva pro polské utečence z potlačeného protiruského povstání.. V této době také prožívá svou další lásku. Jí věnoval tři velmi smutné sonety - "Vzešel máj", "Ještě jednou v mladosti mého kraje" a "V hloubi citu, kde mám slova vzíti". Lze z nich vycítit hluboké utrpení a zoufalství. Snad dívka, které je věnoval byla obrazem umírající Márinky z "Obrazů za života mého".

V zimě roku 1833-1834 se mezi ochotníky v Kajetánském divadle seznámil s Eleonorou (Lori)
Šomkovou, dcerou pražského knihaře z Truhlářské ulice. V té době jí bylo 17 let, byla to hez-ká dívka menší postavy, jednoduchá a naivní.. Máchova matka však k ní měla výhrady. Máchův zájem o Lori byl způsoben jeho chvilkovým rozmarem. Se svými přáteli se prý chtěl dokonce vsadit, že získá její srdce. Pamětníci v Máchovi viděli samolibého, marnivého, ješitné-ho a výstředního člověka, drsného vůči druhým. Označovali ho jako podivína a samotáře. Choval se výstředně a svým oblečením na sebe poutal pozornost. Po Lořině boku objevil vlast-ní dosud skryté sklony. Projevoval se jako tyran a žárlivec. Dělalo mu dobře, když mohl dívku citově vydírat žárlivými scénami, nebo ji viděl plakat . Pro malichernosti se s ní rozcházel a zase se s ní znovu shledával. Tyto vlastnosti mu vydrželi až do konce života. Je otázkou jestli byly způsobeny pocitem Máchova zoufalství a samoty, nebo prostředím ve kterém vyrůstal.

V roce 1834 se svým přítelem Strobachem vydal do Itálie. Převážně pěšky vykonali cestu přes Linec, Salcburk, Innsbruck a Trevír až do Benátek. Odtud přes Terst, Lublaň, Štýrský Hradec a Vídeň zpět do Čech. Poznámky z této cesty tvoří celek - "Deník na cestě do Itálie". Z těchto poznámek je vidět Máchova šíře zájmů a schopnost vnímání. Své poznámky z cest často dopl-ňoval kresbami. Šíři a směr Máchových zájmů lze nakonec odvodit i z výpisků, které si po-znamenával při četbě odborné literatury filosofie, historie a psychologie. Podobně si dělal po-známky i při četbě umělecké literatury. Četba pro něho byla důležitou formou poznávání.

Deník, který si psal v roce 1835 měl některé pasáže šifrované. Jako první po letech částečně jeho tajemství rozluštil Jakub Arbes.

Koncem roku 1836 studoval Mácha poslední semestr práv, dopisoval Máj a Lori čekala jeho dítě. Její těžce nemocnou matku, tato zpráva rozrušila natolik, že 5. května 1836 zemřela. Otec Šomek svou dceru proklel a vyhnal z domu. Lori po velkých obtížích našla útulek u Mácho-vých rodičů. Mácha se zmítal v těžkém rozpoložení - Lori již nemiloval. Také pochyboval zda je otcem dítěte. Lori musela nad rakví své matky přísahat že je skutečným otcem.

V dubnu 1836 vydává vlastním nákladem knižně Máj. Vydání ho přijde na 44 zlatých a protože sám má jen 16 zlatých, zbytek si musí vypůjčit. Vybral si pro tuto práci tiskárnu Jana Spurné-ho, protože mu bylo slíbeno čisté vydání a nové písmo jímž nebylo ještě nic tištěno. Báseň vy-šla 23 dubna 1836 jako první svazek "Spisů Karla Hynka Máchy" s mottem " Dalekáť cesta má! Marné volání!!".

Literární kritika ovšem jeho dílo nepřijala - bylo hodnoceno jako nečeské, rozervané, bezob-sažné a nevlastenecké. Literární kritik Josef Krasoslav Chmelenský se vyjádřil, že verše stojí pod úrovní jakékoli kritiky. To Máchu, který si byl jist kvalitou svých veršů ranilo.

Nedostudovaný a nemajetný Mácha si připadá na počátku své životní dráhy znemožněn.

Řeší dilema zda uzavřít sňatek se ženou s níž nebude šťasten, zodpovědnost za budoucí život dítěte. K Máchovu zoufalství dopomáhá falešná měšťácká počestnost, která má pro podobné případy tvrdé odsouzení. Vše zatím provizorně vyřeší - najde si místo a začne vydělávat, Lori se pak za ním s děckem přistěhuje. Datum svatby s Lori je stanoveno na 8. listopadu.

Koncem září 1836 se čerstvý absolvent práv ocitá v Litoměřicích. Získal místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Durase. Podnájem měl u ševce a vinárníka Lorence. Měsíc po tom, 1. října 1836 dostává zprávu o narození syna Ludvíka. Pěšky se vydává do Prahy a zjišťu-je, že syn je velmi neduživý, to mu na klidu nepřidá. Nedostatečná a nepořádná strava, hlado-vění střídající se z náhodným přejídáním a únava po spěšných cestách do Prahy, samota a pro-bdělé noci ve starostech působí, že Máchův zdravotní stav se horší.

Přesto 23. října se vypravil na Radobyl - vysoký svah za Litoměřicemi. Stává se svědkem, jak v Litoměřicích vypukl požár. Spěchal zpět, jak nejrychleji mohl a k ohni dorazil mezi prvními. Hořely stodoly po obou stranách silnice. K obrovskému ohni se přiblížilo několik odvážlivců, Mácha mezi nimi. Vodou, kterou hasili se několikrát polil, aby zmírnil žár, také se jí i několi-krát napil. Po požáru je mokrý a unavený.

Poté začíná rychlý konec básníkova života. 1. listopadu si stěžuje, že mu není dobře. Trpí těž-kými průjmy. Stav se zhoršuje, přidávají se horečky, přesto má pocit zimy. Trvale má žízeň. V noci z 5. na 6. listopadu umírá. Už se patrně nezjistí co smrt způsobilo. Zda to byla cholera, či otrava z jídla, nebo zápal plic, jak je uvedeno na úmrtním listu. Příčinou Máchovy smrti sku-tečně mohla být cholera, protože voda, která se používala k hašení se brala z nejbližšího zdroje - městské stoky plné splašků. Zrovna tak se mohlo jednat o špatně léčený, či spíše neléčený střevní katar. 8. listopadu 1836 byl pohřben na hřbitově v Litoměřicích. Místo svatby se konal pohřeb.

O několik měsíců později umírá i jeho syn Ludvík. Lori Šomková se v roce 1849 provdala za policejního úředníka Františka Sieha a v roce 1859 se s ním přestěhovala z Prahy do Krakova. Zpět se vrátila sama v roce 1875 a žila u příbuzných v Karlíně. Dožila se 74 let. Je pohřbena na vinohradském hřbitově. Na náhrobní desce má nápis Máchova Lori.

Ještě v roce 1843 nebyl, podle zprávy již otiskly Antonínu Pflegerovi - Kopidlanskému ve Kwětech, Máchův hrob označen. Teprve v roce 1846, kdy navštívil Karel Havlíček Borovský v Litoměřicích K. V. Medaua, vydavatele Pražských novin a také se zastavil u Máchova hrobu. Protože Máchův hrob stále ještě nebyl označen, objednal v Praze u kameníka Linna z Řetězové ulice náhrobek, na který nechal vytesat Máchovo motto " Dalekáť cesta má, marné volání...". V Litoměřicích ovšem těžce nesli, že objednávka byla zadána v Praze a hrob opět pustl. Až nová básnická generace, v čele s Janem Nerudou, Vítězslavem Hálkem a Josefem Barákem, hlásící se k Máchovu odkazu založila nadaci pro vybudování nového pomníku. 3. března 1861 byla shromážděna částka na pořízení nového pomníku a Máchův hrob byl nově opraven.

Právě tato básnická generace hlásící se k moderní literatuře - realismu, lidovosti a vlastenectví - začala vydávat almanach Máj. Do čela almanachu chtěli umístit Máchův portrét. Netušili však, že žádný patrně neexistuje. Většina jeho portrétů vznikla až posmrtně. Umělci tvořili podle vzpomínek pamětníků. Popis své osoby zanechal i sám Mácha na některých postavách ve svých dílech. Jeho podobu by mohl mít i obraz svatého Jana Křtitele v kapli svatého Jana na zříceni-nách hradu Valdštejna u Turnova. Dalším náznakem je i patrně Máchův autoportrét v jednom z jeho sešitků. Ten potvrzují výsledky antropologického bádání.

Máchův hrob v Litoměřicích vydržel až do podzimu roku 1938. V té době byly připojeny Sudety k Německu. 1. října 1938 ministerská rada odsouhlasila převezení ostatků českého bás-níka na české území. Hrobník Hans Knobloch a jeho pomocník Franz Drak odkryli hrob. Bás-níkovy ostatky byly přeneseny do nové rakve. Exhumace proběhla za přítomnosti litoměřické-ho policejního inspektora a tří zřízenců pražského pohřebního ústavu. Po té byla rakev tajně převezena do Prahy. a uložena ve Strašnickém krematoriu. Vzhledem k tomu, že hrob nebyl celá léta označen vznikly pochybnosti, zda pozůstatky skutečně patří K. H. Máchovi. Byly pro-to převezeny na Karlovu univerzitu do Ústavu pro antropologii, kde byly podrobeny lékař-skému bádání. Bylo zjištěno, že kosterní pozůstatky patří muži mezi 25 - 30 lety a podle tabu-lek vědci vypočítali, že zemřelý měřil zhruba 174 cm. Kosti byly silné a robustní, což odpovídá, že Mácha měl postavu statnou a ramenatou. Na čelní kosti našli nález jamkovitého důlku - vyhojené poranění kosti. Máchovi pamětníci například Václav Mach, nebo Antonín Pflegr - Kopidlanský se o jizvě v obličeji zmiňují. Tato a jiná zjištění potvrzují, že ostatky skutečně patřily Máchovy. Přes smutné politické události byl 7. května 1939 pochován Karel Hynek Mácha na Vyšehradě mezi ostatními významnými českými muži a ženami.

Mácha byl moderním básníkem, který odmítl salónní vlastenecké rýmováni a vložil do veršů své pocity - vlastní rozeklanost a rozervanost. Za svůj vzpurný způsob života a za svůj rebelantský projev sklidil nepochopení a odsouzení. Přestože měl přátele a společnost, cítil se osamělý. Měl pocit, že mu nikdo nerozumí - to se projevovalo v osobních konfliktech s okolím ( např. s J. K. Tylem, herci Kaškou, Grabingerem a dalšími). Nebyl schopen své vysoké ideály a mladistvé iluze přizpůsobit světu. Byl snílkem a zůstal snílkem, který se nemohl srovnat se tvrdou realitou tohoto světa.

Psal moderní milostnou poezii, v ní vidíme jeho nenaplněné ideály a sny. Sám však v lásce ne-měl štěstí. Zda mu v tom zabránil krátký život nebo jeho povaha je otázka.

Myslbekova socha na Petříně představuje něžného zadumaného básníka. Je to však spíš jen symbolické vyjádření legendy.

Nejčastějším námětem Máchova díla jsou tragické momenty lidského života, smrt, zmar, zánik nebo ztráta svobody. Máchova dramata mají základ dramatického momentu v čes-ké historii.

V próze "Obrazy ze života mého" v povídce "Márinka" líčí seznámení a sblížení s krásnou Márinkou, v době kdy je již zasvěcena smrti, v další povídce "Večer na Bezdězu" se do obrazu večerní krajiny promítá básníkovo setkání s neznámou ženou nesoucí rakvičku s dítětem.

V rozsáhlé povídce "Cikáni" děj vyústí v rodinou tragedii. Život mladého cikána se mění z utrpení v samotu a smutek.

Totéž platí i o historické povídce "Křivoklát" - jediné dokončené povídce zamýšleného romá-nového cyklu "Kat".

Vyjímku tvoří pokus o veselohru "Polesný".

.Inspiraci pro svou báseň "Máj" získal Mácha při návštěvě svého přítele Eduarda Hindla v Doksech. Jeho dávný přítel ze studií zde byl hospodářským úředníkem na valdštejnském pan-ství.

Návštěva Bezdězu, zjištění, že zde byl nedávno popraven mladík jménem Schiffner, který zabil svého otce, protože mu bránil v lásce a svedl jeho milenku , spolu s romantickým prostředím kraje dodalo Máchovi náplň pro čtyři zpěvy této skladby. V tomto díle je nejvíce vidět jeho vzpouru proti ustrnulým konvencím a zkostnatělému měšťáctví. Zároveň se tu promítá zoufal-ství a soucit s člověkem.

Většina jeho díla zůstala v rukopise a byla vydána až po jeho smrti. Jeho spisy kontrolovala nejen pražská, ale i vídeňská cenzura. Většina jich neprošla. Máchovi bylo v české literatuře věnováno mnoho pozornosti. Například Máj měl kolem 200 vydání. Ze zachovaných informací víme, že první vydání mělo 600 výtisků (asi 100 z nich bylo tištěno na lepším papíře). Mácha rozprodal mezi svými přáteli asi 350 kusů. Výtisky byly trojího druhu. Obyčejné stály 14 krej-carů, lepší 22 nebo 30 krejcarů. Některé výtisky byly podepsány autorem.

Z prvního vydání Máje se dodnes uchovalo asi jen 30 kusů. Historická cena jednoho kusu je cca 50 000 Kč.

Jako vzpomínku na tohoto velkého básníka natočil v roce 1988 režisér František Vláčil životopisný film o jeho krátké životní pouti film MÁG.

Hlavní postavu Karla Hynky Máchy ztvárnil Jiří Schwarz, Lori Šomkovou Veronika Žilková.
Podle dobové gramatiky se psalo J jako G.

Použitá literatura
Věčný Mácha - památník českého básníka
Toulky českou minulostí - díl 6. Petr Hora
Historie skoro detektivní - Podoba neznámá? Miroslav Ivanov
Slovník českých spisovatelů

zdroj:http://mar-kety.blog.cz/0706/karel-hynek-macha