Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třídění slov na slovní druhy,mluvnické kategorie jmen a sloves

29. 10. 2008

Třídění slov na slovní druhy,mluvnické kategorie jmen a sloves

Ve cvičení si zopakujete slovní druhy.

        

       cvičení zde:           http://www.pripravy.estranky.cz/clanky/jazyk-cesky/slovni-druhy

 

Mluvnický význam slov a větná spojení

Tvarosloví

- tvarosloví (morfologie) se zabývá tříděním slov na slovní druhy a tvary slovních druhů a jejich mluvnickými významy

slovní druhy - kategorie komplexní a jsou vymezeny z trojího hlediska :

  1. morfologický charakter :  neohebná x ohebná (časují se nebo skloňují, pokud se skloňují, pak o jaký typ skloňování: substantivní, adjektivní, zájmenný)
  2. věcný význam slova (sématika)
  3. syntaktická funkce (větný člen); ohebná + příslovce : význam věcný a syntaktický, neohebná (až na citoslovce) význam věcný a gramatický jen ve spojení s jinými slovy

Slovní druhy:

  • slova ohebná:
    • skloňování (deklinace):
      • 1. podstatná jména (substantiva)
      • 2. přídavná jména  (adjektiva)
      • 3. zájmena (pronomina)
      • 4. číslovky (numeralia)
    • časování (konjugace):
      • 5. slovesa (verba)
  • slova neohebná:
    • 6. příslovce (adverbia)
    • 7. předložky (prepozice)
    • 8. spojky (konjukce)
    • 9. částice (partikule)
    • 10. citoslovce (interjekce)

Mluvnické kategorie jmen:

  1. Pády:
    • 1. pád (casus) - vyjadřuje vztahy jména ve větě
    • 1.pád nominativ (kdo?co?): fce syntaktická: podmět; význam věcný: cíl nebo původce děje
    • 2.pád genitiv (koho?čeho?čí?): fce syn.: přívlastek, předmět; v.věcný: přivlastňovací, původce děje, cíl děje, vlastnosti, ...
    • 3. pád dativ (komu?čemu?): fce syn.: předmět, přísl.určení; v.věčný: přivlastňování, prospěch
    • 4.pád akuzativ (koho?co?): fce syn.: předmět, v.věcný: vyjadřuje cíl děje
    • 5. pád vokativ (oslovení): fce syn.: nemá platnost větného členu, zvolání, oslovení, jednočlenná věta
    • 6. pád lokál (o kom? o čem?): fce syn.: příslovečné určení; v.věcný: okolnost děje
    • 7.pád instrumentál (kým?čím?): fce syn.: přísl. určení i doplněk a předmět; v.věcný: okolnosti děje
  2. Jmenné číslo (numerus) - vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti t děje
    • singulár - jednotné číslo
    • plurál - množné číslo
    • duál (dvojné číslo) - označení věcí v páru (ze staré češtiny); dnes : rukou, nohou, rukama, očima, ušima
    • jména pomnožná - tvar množného čísla, ale označují jednu osobu, věc (kamna, narozeniny, ústa, Čechy)
    • jména hromadná - tvar jednotného čísla, ale označuje větší počet (skot, uhlí, bratrství, vojsko, mládež)
    • jména látková - označují tvarem jednot.čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (mák, hrách, voda x dvě vody)
  3. jmenný rod (genus) - jména vyjadřují svým tvarem příslušnost k některé kategorii
    • mužský (maskulinum), ženský (femininum), střední (neutrum)
    • životnost a neživotnost (jen u muž.r.: 4.p. = 1.p.pl.i.sg.: než.; 4.p. = 2.p.sg., 3.+ 6.p.sg. -ovi, 1.p.pl.: -i, -é, -ové: ž.)
    • biologická a mluvnická životnost nejsou shodné (národ - gram.neživotné, nebožtík - gram.životné)

Mluvnické kategorie sloves:

  1. Osoba
    • číslo jednotné
      • 1.os. osoba (persona) : trojí : jed.č. : 1.os. (podmět vyjadřuje mluvčího - čtu)
      • 2.os. (podmět je adresát děje - čteš)
      • 3.os. (podmět je někdo jiný než mluvčí nebo adresát - čte)
    • číslo množné
      • 1.os. (děj se vztahuje ke skupině + mluvčí - čteme)
      • 2.os. (podmět je adresát děje + ostatní mimo mluvčího - čtete)
      • 3. os (podmět je někdo jiný než mluvčí a adresát - čtou)
      • pozn. - jen 3.osobu mají slova neosobní (prší); 3.os. může vyjadřovat i všeobecný podmět (Povídali, že mu hráli.)
  2. číslo (numerus): jednotné (singulár) a množné (plurál)
    • posuny: autorský plurál (mykání) - přejdeme k výkladu (=já)
    • plurál majestatikus - zesílení významu - My, Karel IV., jsme rozhodli
    • vykání, onikání
  3. čas (tempus):
    • objektivní = základní (vzhledem k okamžiku promluvy) : přítomný, minulý, budoucí
    • relativní = poměrné (vzhledem k jinému ději) : současnost, předčasnost, následnost
  4. způsob (modus) : vyjádření vztahu děje ke skutečnosti:
    • oznamovací - indikativ (vyjadřuje děj reálný)
    • rozkazovací - imperativ (vyjádření výzvy)
    • cpodmiňovací - kondicionál (vyjádření nereálnosti obsahu - podmínka, přání)
  5. slovesný rod (genus verbi): vyjádření vztahu mezi původcem (popř.cílem) děje a podmětem věty
    • arod činný (aktivum): podmět = původce děje (předmět = cíl děje) - podmět něco dělá (Žák píše.)
    • brod trpný (pasivum): podmět = cíl děje - s podmětem se něco děje (Žák je chválen.)
    • - pasivum opisné : pomocné sloveso být + příč.trpné; vyjadřuje stav, výsledek děje (Obchody byly zavřeny.)
    • - pasivum zvratné: nezvratné sloveso + se; vyjadřuje opakovanou činnost, děj (Obchody se zavírají večer.)
  6. 6) slovesný vid (aspekt) - schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu
    • nedokonavost (děj neohraničený - zpívat)
    • dokonavost (vyjadřují děj jako dokončený - zazpívat, dozpívat)
  7. slovesné třídy a vzory  : třídy : -e, -ne, -je, -í, -á

Skladba (syntax)

- nauka o mluvnické a významové stavbě věty, o stavbě souvětí

- slovesné věty obsahují vždy sloveso (věty jednočlenné, dvoučlenné, souvětí).

Základní větné členy:

  1. podmět (subjekt) S:
    • mluvnická shoda s přísudkem a nezávislý na jiném členu
    • vyjadřuje původce děje (chlapec zpívá), nositele činnosti(listí se zelená), vlastnosti(obraz by krásný), stavu(všichni byli zdrávi) a někdy i cíl děje (obilí se sklízí)
    • nejčastěji vyjádřen podstatným jménem v 1.pádě(slunce hřeje), příd.jm.(sytý hladovému nevěří), zájmenem (já tam nejdu), číslovkou (mnoho jich nepřišlo), infinitivem (pomáhat je lidské), jiným slovním druhem (Výborně se neslo sálem)
    • otázka 1.pádu (kdo?co?) + přísudek
    • podmět může být:
      • nevyjádřený (je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky : Pavel byl pokárán. Zavři okno.)
      • všeobecný (blíže neurčený, ale osobní, např.všichni, lidé, někdo :Říkali to v rozhlase.)
      • neurčitý (neznámý neživotný původce : Na půdě to zapraskalo.)
      • zájmenný (užívá se při důrazu, kontrastu, citovém zabarvení, hovorově, potřebujeme-li podmět rozvít)
      • u slovesa nebýt může být podmět v 1.p., nebo i v 2.p.(genitiv záporový) :Nebylo tam ani živáčka.
  2. sloveso (predikát) P:
    • nezávislý na jiném větním členu; shoda s podmětem (shoda podle přednosti rodu nebo podle smyslu)
    • vyjadřuje děj (Petr pracuje), přisuzuje někomu činnost, vlastnosti (Je mladý), stav (Spí), změnu stavu(Petr omládl)
    • je vyjádřen určitým slovesným tvarem, jménem se sponovým slovesem, jménem bez spony
    • otázka : co dělá podmět? co se děje s podmětem?
    • přísudek může být:
      • slovesný (predikát verbální - Pv) je vyjádřen určitým sloves.tvarem plnovýznamového slovesa a s podmětem vytváří predikační dvojici - shoduje se s ním v osobě a čísle, příp. ve jmenném rodu (Pavel čte.)
      • slovesně jmenný (predikát verbonominální - Pvn) je vyjádřen tvarem slovesným neplnovýznamového slovesa + výraz jmenné povahy = přísudek složený a to:
        • se sponovým slovesem : spona (být, stát se) + podst.jm.,příd.jm.,příslovce - být není spona ve významu existovat (Zahrada je krásná. Šaty jsou mi dobře).
        • s modálním slovesem : modál. sloveso + infinitiv plnovýznam. slovesa (Otec se musel vrátit).
        • s fázovým slovesem : fáz. sloveso (udává počátek, průběh, konec děje) + infinitiv plnovýznam. slovesa (Začal se učit němčinu).
        • s kategoriálním slovesem : abstraktní substantivum dějové nebo stavové + sloveso dát(rozkaz), vést(jednání), činit (příkoří), uzavřít(mír), složit(slib), mít(pocit)
      • přísudek neslovesný (predikát nominální - Pn) : věty neobsahuje určité sloveso, ale dělí se na část podmětovou a přísudkovou (přísloví - Sliby, chyby; oznámení, nadpisy, telegramy, citoslovce jako predikát - Myš šup do díry; ...)

VALENCE : schopnost slova (zvláště slovesa) vázat na sebe větné členy s určitým významem a v určitém tvaru, tj. možnost doplňovat slovo (přísudek na sebe váže podmět, předmět, přísl.určení); podmět + přísudek = gramatická shoda

  • věta dvojčlenná: takové věty, které obsahují podmět a přísudek (mohou obsahovat i další členy rozvíjející)
  • věta jednočlenná: takové věty, které neobsahují podmět; slovesa, která tvoří jednočlenné věty, nemohou mít u sebe podmět a jsou vždy ve tvaru 3.os.j.č. rodu středního - jsou to slovesa neosobní, bezpodmětná (Přitížilo se mu. Prší. Bolí ho v krku.)

Větné členy rozvíjející

predikace = přisuzování: mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost) a vyjadřuje se shodou (Věrka trhala)

koordinace = přiřazování:
  • mezi větnými členy - ke každému větnému členu mohou být současně přiřazeny další členy stejné větné platnosti - vznikají několikanásobné větné členy
  • vztahy:
    • slučovací (malá a neposedná); spojky : a, i, ani, jak-tak, jednak-jednak
    • (teplo, ba až horko); spojky : ba, dokonce, ba i, nejen - ale i
    • odporovací (kufřík menší, ale hezčí); spojky : ale, avšak, sice- ale
    • (napij se vody nebo mléka); spojky : nebo, anebo, buď - nebo
    • příčinný; spojky: neboť, totiž, vždyť
    • důsledkový; spojky: proto, tedy, tudíž, a tak

rekce = řízenost: člen řídící určuje pád závislého jména; uplatňuje se v předmětu, neshod. přívlastku, neshod.doplňku (trhat blatouchy, trhání blatouchů)

rozvíjející větné členy:

  1. přívlastek (atribut) At:
    • závisí na podst. jménu a rozvíjí ho, gram.shoda v rodě, čísle, pádě
    • vyjádřen příd. jm. (zimní krásy), zájmenem(naše zem), číslovkou(tři žáci), podst. jm. v pádě prostém(krásy hor) nebo předložkovém(lyžaři z Prahy), infinitivem(touha vyniknout), příslovcem(místo nahoře)
    • otázka: jaký? který? čí?
    • druhy:
      • ashodný: - shoduje se s podst. jm. v rodě, čísle, pádě (skloňuje se s ním) a stojí před podst.j m. a je vyjádřen adjektivem, zájmenem, číslovkou
      • neshodný: neshoduje se substantivem a stojí zpravidla za podst. jm. a je nejčastěji vyjádřen substantivem nebo přivlastňovacím zájmenem
      • holý: nerozvitý žádným větným členem (červené květy)
      • rozvitý: základem bývá rozvíjené adjektivum (rychle se měnící počasí)
      • několikanásobný: adjektiva jedné významové věty, jejichž pořadí lze zaměnit; odděleny čárkou nebo souř. spojkou a (červené, žluté a bílé)
      • postupně rozvíjející: řídící substantivum se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, pak celé spojení dalším, neoddělují se čárkou (současný český básník)
      • volný:
        • vyjadřuje doplňující vlastnost, ale nepodstatnou a odděluje se čárkou
        • bývá rozvitý, stojí za řídícím substantivem, jeho základem je příd.jm.
        • přístavek je někdy považován za druh volného přívlastku (zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená)
      • těsný: vyjadřuje podstatnou vlastnost, neodděluje se čárkou a může být rozvitý a stojí před nebo za řídícím substantivem (žáci přihlášení do soutěže se shromáždí před školou)
  2. předmět (objekt) O:
    • závisí na slovese nebo na příd. jm., závislost je vyjádřena rekcí; vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterou děj přímo zasahuje, na kterou se orientuje, nebo které se obsah předmětu týká;
    • je vyjádřen podst. jm. v pádě prostém nebo předložkovém (těšit se na prázdniny), zájmenem, infinitivem a vyskytuje se ve všech pádech mimo 1. a 5.p.
  3. příslovečné určení (adverbiale) Ad:
    • - závisí na slovese, příd.jm. (uskutečněný podle přání), příslovci (velmi dobře), závislost je vyjádřena přimykáním a přísl.urč. vyjadřuje okolnosti a vztahy děje
    • - druhy:
      • a) místa  Adl: ot. kde? odkud? kudy? kam?
      • b) času Adt: ot.: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?
      • c) způsobu Adm: jak ?
      • d) míry: ot. jakou měrou? do jaké míry? kolik?
      • e) příčiny Ade: vyjadřuje příčinnou souvislost dějů
      • - důvod Ade: ot.: proč? z jakého důvodu?
      • - účel Adf: ot.: proč? za jakým účelem?
      • - podmínky Aded: ot.: za jaké podmínky?
      • - přípustky Adee: vyjadřuje nesoulad, příčina je neplatná (přes nepříznivé počasí odešel do hor)
  4. doplněk (atribut verbální) Atv:
    • dvojí závislost: na podstatném jm. (podmět nebo předmět) a zároveň na slovese
    • Děvčata tancovala bosa. x Bosá děvčata tancovala.
    • závislost je vyjádřena shodou s řídícím substantivem a řízeností (vazba slovesa)
    • vyjadřuje vlastnosti podst .jm. za jistého děje nebo je mu dějem přisuzována (zvolili Jiřího králem)
    • je vyjádřen adjektivem (Otec se vrátil unaven/ý); substantivem; číslovkou (Petr doběhl první); zájmenem; infinitivem (viděl ho utíkat)
    • doplněk může být shodný (přišli žízniví) a neshodný (vyučil se zedníkem)
    • doplněk závisí na plnovýznamovém slovese nebo na jmenném přísudku (spona)

Věta podle záměru mluvčích

- druhy vět podle záměru mluvčího:

  • oznamovací: něco oznamujeme, prostě sdělujeme nebo něco tvrdíme
  • tázací:
    • otázky doplňovací - obsah tázacího slova (např. Kdo to byl?)
    • otázky zjišťovací - odpovídáme ne ně "ano" - "ne" (Budeš zítra doma?)
    • otázky vylučovací (Půjdeš se koupat, nebo zůstaneš doma?)
  • žádací - vyjadřují:
    • přímý rozkaz, instrukci, vybídnutí - věty rozkazovací (užití rozkazovacího tvaru, infinitivu)
    • přání nebo žádost - věty přací

- věty, v nichž se silně uplatňuje vyjádření citového stavu nazýváme - věty zvolací (mají vždy na konci vykřičník)

Souvětí

- větný celek složený ze dvou nebo více jednoduchých vět

- mluvnicky:

  • závislé (Vv)
  • nezávislé (Hv)

- věta, která závisí na Vv je věta ř í d í c í (i H i V)

- věty spojujeme v souvětí spojkami a vztažnými zájmeny

- souvětí:

  • souřadné:
    • nejméně 2Hv
    • poměry:
      • slučovací = jsou si rovny (a, i, ani, nebo, ... i bez spojovacího výrazu)
      • stupňovací = druhá věta stupňuje význam první věty
      • odporovací (ale, avšak, jenž, nýbrž)
      • vylučovací = obsahy se vylučují (buď ... a nebo, ať ... ať)
      • důsledkové = první věta udává příčinu nebo důvod druhé věty (proto, tedy, tudíž, a proto)
      • příčinné - důvodové = příčinu vyjadřuje druhá věta
  • podřadné:
    • má 1Hv a jednu nebo více vět vedlejších
    • druhy vedlejších vět:
      • podmětná = vyjadřuje podmět věty řídící (kdo, co, že)
      • předmětná = vyjadřuje předmět (že, aby, kdo, co, kde, kam - pád.ot.)
      • přívlastková = vyjadřuje přívlastek k podstatnému jménu řídící věty (kde, kdy, kdo, který)
      • doplňková = vyjadřuje doplněk (jak, kterak)
      • přísudková = vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící (jak - př. Posluchárna je, jak by nabil)

         

      • příslovečná = vyjadřuje příslovečné určení a rozvíjí přísudek
      • typy:
        • místní
        • způsobová (míry)
        • příčinná = důvodová
        • přípustková (I kdyby trakaře padaly, přijdu)

Hypotaxe a parataxe

HYPOTAXE = stav závislosti, vztah mezi Hv a Vv, i 2 Vv

PARATAXE = vztah parataxe je vztah mezi větami - vztah souřadnosti (Dveře vrzly a vešel učitel) - vztah vět na stejné úrovni (mohou být tak i spojeny 2 Vv)

Interpunkce

- kdykoliv se setkají dvě věty, ať už kteréhokoli druhu, oddělují se čárkou

- výjimku tvoří případy, kdy jsou dvě věty ve vztahu souřadnosti (obě hlavní nebo vedlejší) spojeny A, I, NEBO (v platnosti slabě vylučovací) - tehdy se čárkou neoddělují

- před spojovacími výrazy: A PROTO, A TEDY, A TAK, A PŘECE, I KDYŽ, I KDYBY - píšeme čárku

- když je věta vložena do řídí věty, tak ji oddělujeme čárkou z obou stran

- když je mezi věty hlavní v poměru slučovacím (a) vložena vedlejší věta, pak se píše čárka před spojkou A

- před A se píše čárka i tehdy, když vedlejší věta stojí před spojkou A

- když stojí před spojovacím výrazem vedlejší věty jiná spojka než A, klademe čárku před první spojku (říkal, že když )

- když stojí před spojovacím výrazem příslovce : PRÁVĚ, TEPRVE, JEN, ZVLÁŠTĚ, ZEJMÉNA - píšeme čárku před příslovci

- NEŽ, JAKO - oddělují věty i větné členy - čárka se píše tehdy, oddělují-li věty

Zdroj: http://www.pozemni-stavitelstvi.wz.cz/cj05.php

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hh

(jjhh, 3. 4. 2013 18:41)

jo jasně tohle si budu chtítvážne ppřečst dementr

Re: hh

(., 2. 5. 2019 18:47)

hh: Tak to nečti, ty idiote...i když bys měl, podle toho, jak píšeš :)

Depiction of Blood Pressure

(ATreaskere, 7. 10. 2018 20:40)

Compression est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre determination bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-chez-une-femme/

mor

(Cigán, 3. 10. 2018 19:10)

nig nign ig

super!

(annie, 19. 9. 2018 19:28)

pomohlo a diky !:)

Super

(Roman Dusek , 12. 9. 2017 14:27)

Super

Pa

(Pa, 30. 4. 2016 15:33)

Náhodou, super, přehledné. :)

Tomáš

(Tomáš, 28. 1. 2016 17:55)

souhlas s hh