Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Za těžiště a oblast vzniku prajazyka se považují stepi v dnešním jihozápadním Rusku a Ukrajině (existují i další možná místa vzniku indoevropských jazyků – např. v dnešním Turecku, v okolí Kaspického moře aj.)

Indoevropskými jazyky mluví víc než 2,5 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).

Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.

Mezi 20 v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).

V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).

Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se nám dochovaly nejstarší záznamy):

• anatolské jazyky – nejstarší známá větev, záznamy z 18. stol př. n. l, dnes vymřelá
• indoíránské jazyky – nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt)
• řečtina (tvoří samostatnou skupinu) – nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty
• italické jazyky – nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina)
  • románské jazyky – vznikly z latiny
• keltské jazyky – nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština)
• germánské jazyky – nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy)
• arménština – nejstarší záznamy z 5. stol. n. l.
• tocharské jazyky – vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l.
• balto-slovanské jazyky (někdy bývá existence společné baltoslovanské skupiny zpochybňována)
  • slovanské jazyky – nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština)
  • baltské jazyky – nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol.
• albánština – nejstarší záznamy z 15. stol.

Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se nám dochovaly jen zlomky (přesnější zařazení tudíž není možné):

• illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou)
• venétština
• liburnština
• messapština
• frygijština
• paionština
• thrákština
• dákština
• antická makedonština
• ligurština
  
  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Indoevropsk%C3%A9_jazyky