Funkční styly
Funkční styly
Funkční styly
a) styl prostě sdělovací (hovorový) - styl běžné komunikace
a) podáváni informací, citové a hodnotící postoje, mluvené projevy, psané projevy
b) spontánnost, dialogičnost, soukromý projev (neveřejný)
c) běžná slovní zásoba, jednoduchá větná stavba, jednoduchá kompozice, dialekt, interdialekt, obecná čeština, spisovná čeština hovorová, citově zabarvené výrazy a věty
- ustálené konverzační obraty ( "Jak se máte?"; "Ále nic moc, za nic to nestojí." )
- časté oslovovací výrazy ( "Lidičky, já myslela, že bude po mně!")
- nadměrné užívaný zájmenný podmět, ukazovací zájmena ("Já tím krumpáčem po někom hodím.")
- ne zcela přesné, konkrétní vyjádření ("Tak nějak to moc nedovedu.")
- samostatné větné členy, vsuvky a elipsy ("Nevím, co dřív.")
- kontaktové a apelové výrazy ( "To víte, celý život se nadřela.")
- expresivní prostředky ("Bylo to strašně krásný.")
- tzv. parazitní slova (s nulovým významem) ( prakticky, vlastně, tedy, že ano, víte) větná stavba- souřadně přiřazované výpovědi nebo naopak rozčlenění na krátké úseky
d) slohové útvary - oznámení, zpráva, jednoduchý popis, prosté vypravování
2. styl odborný - styl věcné komunikace
dělí se podle stupně odbornosti a podle adresáta:
- vědecký ( teoretický ) podává výsledky vědeckého výzkumu
- prakticky odborný - poznatky spjaté s praktickou činností v určitém oboru (obchodní)
- popularizační - forma beletristická, k popularizaci vědeckého poznání
a) sdělení odborných poznatků - vědecké publikace, odborné časopisy, učebnice
b) požadavek:
- věcné správnosti a objektivnosti
- obsahové úplnosti
- přehlednosti
- jednoznačnosti a přesnosti vyjádření
- věcnosti a výkladovosti
odborné zaměření, pojmovost (abstraktnost), bez citového zabarvení, veřejnost, oficiálnost, důkladná připravenost, monologičnost, psaná forma (převažuje), nadčasová platnost
c) spisovný jazyk, výrazy stylově neutrální až knižní pomyšlený výběr slov, logická přesnost. slovní zásoba: - odborné pojmy (termíny) a jejich vysvětlení
- odborná pojmenování slaběji terminologizovaná (mezioborová)
- slovesná sousloví (provést pokus, chirurgický zákrok, podat trestní oznámení)
- vztahy mezi pojmy - předložky, zvl. nevlastní (z hlediska, v rámci)
větná stavba : souvětí o 2-3 větách, věty dvoučlenné, bohatěji rozvité, oznamovací sevřenost, zhuštěnost, jmenné vyjadřování, pasivní konstrukce, substantiva a adjektiva verbální polovětné konstrukce, substantiva a adjektiva verbální polovětné konstrukce přívlastkové , přechodníkové, infinitivní přístavky.
d) slohové útvary:
- výkladové úvahové
- psané, monologické (výklad, odborný článek, studie, pojednání, stať)
- mluvené, situační (přednáška = monolog, vědecká diskuse, polemika, debata = dialog) popisné
- zvl. psané, monologické (odborný popis, referát, charakteristika, recenze, kritika, posudek, pracovní návod = popis pracovního postupu)
3. styl administrativní (úřední, jednací)
- styl informativní a věcné komunikace (někdy bývá přiřazován k stylu odbornému); vyčlenil se z odborně praktické oblasti
a) v administrativě, úředním styku jednotlivce a organizace (dokumenty, formuláře); projevy psané - stylizované (žádost) nebo heslové (dotazník)
b) připravený projev, určité, přesné (až stereotypní) vyjadřování - obvyklý postup
c) spisovná čeština, ustálené obraty a formulace výrazy stylově neutrální, bez citového zabarvení jednoznačnost vyjádření (viz. odborný styl)
d) slohové útvary:
- oznamovací - hlášení, zpráva, oznámení, objednávka, výkaz
- dokumentární - zápis, usnesení, protokol, smlouva, potvrzení
- heslové - poštovní průvodka, poukázka, dotazník, vysvědčení, formuláře,
- styk jednotlivce a organizace - úřední dopis, životopis, žádost, posudek,
4. publicistický styl - styl věcné komunikace
a) styl novin, časopisů aj. hromadných sdělovacích prostředků - styl masmédií ;styl řečnických projevů (veřejných a oficiálních mluvených projevů, např. soudní řeš, kázání, proslov) - bývá považován i za samostatný styl
b) cíl . pučení, vzdělávání a informace, přesvědčování (získávání, ovlivnění) požadavky:
- aktuálnost a pravdivost v obsahu
- všeobecná přístupnost a srozumitelnost (v obsahu i ve formě)
- variabilnost a působivost, originalita (ve formě)
- výrazová úspornost (stručnost)
projev veřejný, monologický i dialogický, forma psaná i mluvená
psaná publicistika - denní tisk, časopisy; mluvená publicistika -řečnické projevy, rozhlas, televize
c) jazyk spisovný, a to knižní i hovorový
- různorodé lexikální prostředky - - publicismy, frazeologická spojení, odborná pojmenování, slova cizího původu, abstraktní, hodnotící, expresivní obrazná pojmenování; převaha jmen, číselné vyjadřování, zkratky, značky
- větná stavba schematická, věty jednoduché i souvětí, zvl. podřadná, jednočlenné věta jmenné, výčty, paralelismy, hromadění synonym, různé věty podle modality
- automatizované (ustálené ) prostředky - snaha po rychlé a stručné informaci; struktura novin: úvodník na první straně, fejeton pod čarou, sportovní rubrika na poslední straně, stylizace- větná schémata, titulky- opisné, konkrétní (věta dvojčlenná s vyjádřeným předmětem nebo jednočlenná jmenná nominativní)
- publicistická frazeologie Ţ snaha apelovat na city, oblasti společenského zájmu, politické kruhy, zhuštěné vyjadřování s předkožkovými vazbami, řada pojmenování cizího původu
- aktualizované prostředky nové, neobvyklé, slohově příznakové - oživují text, expresivně zabarvují, např. využití rčení, přísloví, pořekadel, univerbizovaná pojmenování
- obrazná pojmenování nepřímá - názornost, zkratkovitost
d) slohové útvary
- informační - zpravodajské: zpráva (drobná, rozšířená, komentovaná), oznámení, inzerát, plakát, komuniké, novinářský referát
- analytické - úvahové: úvodník, komentář, úvahové články (zamyšlení), polemika, kritika, rozvor, recenze, posudek, diskuse, pamflet
- beletristické - umělecké: fejeton, sloupek, kurzíva, glosa, beseda, umělecká reportáž, črta, soudnička, cestopisné články
- s dialogizované podobě: interview
5. umělecký styl
- styl literární komunikace
- styl projevů básnických, prozaických (beletristických) a dramatických
a) esteticky sdělná funkce - předání faktů, dějů, myšlenek, pocitů tak, aby vyvolaly intenzívní citový prožitek
b) psaná forma, sekundární mluvená; dialog (autora s čtenářem, postavy v próze a dramatu), i monolog, veřejný charakter - působení na rozum, cit a fantazii čtenáře emocionálnost a subjektivnost (autora) - ve výběru námětu i způsobu zpracování - významová mnohoznačnost vyjádření (významové posuny, symboly, alegorie), zvláštní kompoziční postupy (např. retrospektiva, prolínání témat, času)
c) jazyk spisovný i ostatní útvary národního jazyka (nářečí, obecná čeština, slang, argot)
- základ - neutrální spisovné prostředky+poetismy, archaismy, neologismy
- obrazná pojmenování (metafory, metonymie, synekdochy, symboly, alegorie, personifikace, hyperbola, ironie, apod.); přirovnání, antiteze, apostrofa
- figury (zvl. v poezii) - anafora, epifora, epanastrofa (palilogie), epizeuxis
- synonymní výrazy, citově zabarvená slova
- různé typy vět podle dějové situace
d) slohové útvary, formy
- vypravování (s charakteristikou, popisem, úvahou)
- v poezii (lyrika a epika) - báseň, epos, elegie, píseň aj.
- v próze - povídka, novela, román, pohádka, báje, bajka, mýtus
- v dramatu - činohra, tragédie, komedie
http://www.imaturita.cz/scripts/text_show.php?id=165
Funkční styly spisovného jazyka
1. Styl prostě sdělovací je styl běžné komunikace, který každodenně používáme. Projevy jsou spontánní a neveřejné (neoficiální), většinou se vedou dialogy, u psaných projevů je to nejčastěji osobní korespondence. Používá se běžná slovní zásoba bez zvláštních termínů, obecná čeština, hovorová čeština, dialekty, vyskytují se samozřejmě citově zabarvené výrazy a věty. Stavby věty a kompozice je jednoduchá, nejčastěji se vyskytují souřadně přiřazované výpovědi nebo rozčlenění na krátké úseky. Používají se ustálené konverzační obraty, častá jsou oslovení, nadměrné používání ukazovacích zájmen, používají se samostatné větné členy, vsuvky a elipsy (U Fícy, tam je to nejlepší), používají se parazitní slova – slova s nulovým významem (prakticky, vlastně, v podstatě).
2. Styl odborný je stylem věcné komunikace, projev musí být věcně správný a objektivní, nesmí být nic vynecháno, musí být obsahově úplný. Měl by být lehce přehledný, aby umožňoval jednoduchou orientaci v textu. Vyjádření musí být fakticky naprosto přesná a jednoznačná, není zde místo pro citové zabarvení. Odborné texty většinou bývají výkladové a o něčem nás poučují. Projevy jsou většinou oficiální, psané a důkladně připravené. Jsou vedeny většinou formou monologu, jsou poměrně nudné, nevyskytují se v něm žádná oživující slova nebo dějová slovesa, spíše odborné pojmy (termíny). Používají se výrazy stylově neutrální až knižní, důraz je kladen na promyšlený výběr slov a jejich logickou přesnost. Ve větné stavbě se vyskytují sevřená (zhuštěná) souvětí o 2-3 větách, věty jsou rozvité a oznamovací.
3. Styl administrativní se vyčlenil ze stylu odborného. Používá se na úřadech při styku jedince s organizací – dokumenty, formuláře, žádosti, dotazníky atd. Poznávacím znakem je přesné, stereotypní vyjadřování s ustálenými obraty a formulacemi. Je náročný na dodržování přesných forem. Používá se spisovná čeština se stylově neutrálními výrazy bez citového zabarvení.
4. Styl publicistický je stylem věcné komunikace stejně jako odborný styl. Nejčastěji ho můžeme nalézt v novinách, časopisech, rozhlasu, televizi, souhrnně je nazýváme hromadnými sdělovacími prostředky. Samostatně se ze stylu publicistického vyčleňuje styl řečnických projevů (kázání, proslov, soudní řeč aj.) Má za cíl (stejně jako odborný) nás poučit, informovat, navíc nás má často o něčem přesvědčit. Důležité je, aby projevy byly
· Aktuální a pravdivé
· Všeobecně přístupné a srozumitelné
· Působivé a originální
· Nepříliš dlouhé
Používá se jazyk spisovný, a to knižní i hovorový. Často se používají ustálené obraty a formule – rychle vyjádří určitou informaci nebo myšlenku, rychle se v nich orientuje (hodně ve sportovní rubrice např. vstřelit angličana). Opak automatizace je aktualizace – použití neobvyklých slov a slovních spojení, mají za úkol čtenáře upoutat (dopravní infarkt).
Zdrojem informací jsou publicistické agentury – ČTK.
Kompozice publicistických útvarů má své zvláštní speciality. Uplatňuje se zde systém obrácené pyramidy – nejdůležitější informace jsou řečeny hned na začátku, potom se uvádějí doplňující fakta. Úvod musí čtenáře upoutat, používají se k tomu všechny možné prostředky, vyskytují se v něm nejdůležitější data (kdo, kdy, co, jak). Titulky jednotlivých článků jsou živé a působivé, snaha upoutat, jenom naznačují obsah textu. Obvyklý je pohled z různých úhlů na problém (názory všech zúčastněných stran)
Stálé prvky novin
· záhlaví. – název novin, ustálená grafická podoba
· slogan – věta pod záhlavím
· datum, den, číslo, ročník
· rubriky – články obsahově stejné pravidelně se opakující (příloha Volný čas)
· tiráž – technické a vydavatelské údaje, většinou poslední strana dole.
· fotografie + popisky
· Inzeráty
· Celková grafická úprava
5. Styl umělecký je styl literární, básnický, prozaický a dramatický. Jeho hlavní význam je působit na city čtenáře, vyvolat v něm intenzivní citový prožitek. Pozná se v něm osobnost autora, text je silně emocionální a subjektivní – jak ve výběru, tak námětu zpracování. Významy jednotlivých slov i vět jsou často mnohoznačné, nutí čtenáře si vybrat a přemýšlet o textu. Používají se všechny možné umělecké prostředky - symboly, alegorie, retrospektivní vypravování, prolínání časových rovin, metafory, metonymie, synekdochy, personifikace, hyperbola, přirovnání, apostrofa, figury (hlavně v poezii- anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis), synonyma, citově zabarvená slova ……Jazyk je také různorodý, v přímé řeči se používají všechny útvary národního jazyka od obecné češtiny po argot.
Zdroj: http://referaty-seminarky.cz/funkcni-styly-a-slohotvorni-cinitele/