Jdi na obsah Jdi na menu
 


Další literární pojmy

29. 10. 2008

Literární pojmy

Absurdní drama – nesmyslný nebo protismyslný, dílo postavené na výpovědi o pocitech osamělého jedince, který ztrácí schopnost dorozumět se s ostatními

Aforismus – uměle vytvořené (především umělci nebo filozofy) stručné a vtipné vyjádření, které má blízko k lidovému přísloví nebo pořekadlu; vyjadřuje moudrý postřeh ze života pomocí významového kontrastu (lyrický žánr) – př.:  Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život (K.Čapek)

Akt – dějství, jednání; stavba dramatu, dělí : scény a výstupy

Aktovka – divadelní žánr v rozsahu jednoho dějství (aktu)

Alegorie – (jinotaj), obraz nebo děj v literatuře či výtvarném umění mající kromě doslovného významu ještě význam druhý – přenesený (nepřímé vyjádření toho, na co spisovatel myslel), skutečný obsah bývá utajen

Aliterace – opakování stejných souhlásek nebo jejich skupin na začátku po sobě jdoucích slov nebo veršů (př. potkal potkan potkana)

Almanach – sborník, kalendář, obsahující literární příspěvky různých autorů

Anafora – opakování slova, stejných slov na začátku dvou nebo více po sobě jdoucích veršů nebo po sobě jdoucích vět

Anarchismus – směr vycházející z ničím neomezené svobody jedince, odmítající autoritu státu a společenských organizací

Anekdota – stručné vyprávění humorné příhody (většinou o lidech), které je zakončeno překvapivou pointou (žánr malé epiky)

Antimilitarismus – hnutí, názor odmítající válku, armádu a jejich projevy

Antika – řecký a římský starověk, období řecké a římské kultury

Antiteze – protiklad, původní obraz je popřen a postupně nahrazen novým

Apostrofa – řečnické oslovení, kterým se spisovatel obrací na věci nebo nepřítomné osoby (př. Neruda – Písně kosmické)

Archaismus – zastaralé slovo, slovní spojení, rčení

Asonance – zvuková shoda samohlásek na konci veršů = verš

Asyndeton – vynechání spojek (nejčastěji – a ) ve výčtu a nahrazení čárkou; rychlý sled básnických představ

Austroslavismus – politické hnutí 2.pol.19.stol. v Rakousku – Uhersku hledající záruky existence slovanských

národů v habsburské monarchii při zachování R-U

Autobiografie – vlastní životopis (forma věcné lit.)

Autocenzura – cenzura, jíž sám autor podrobuje své dílo, aby mohlo vůbec vyjít

Autostylizace – úmyslné ztotožnění autora s hrdinou díla

Avantgarda – umělecký proud první třetiny 20.stol. odmítající tvorbu podle dosavadních estetických a myšlenkových kritérií 

Báje – (mýtus), veršované, prozaické vyprávění smyšleného příběhu o nadpřirozených bytostech, které si dávný člověk vytvářel ve své obrazotvornosti a jejichž pomocí se snažil vysvětlit nepochopitelné přírodní jevy; vypravování o vzniku světa, životě bohů, stvoření lidí a zvířat, působení přírodních sil (žánr střední epiky)

Bajka – veršované nebo prozaické vyprávění o zvířatech (také stromech, květinách) podobající se pohádce; připisuje zvířatům lidské vlastnosti, vyslovuje mravní ponaučení, vtipnou nebo satirickou formou ukazuje, co je dobro a zlo (žánr malé epiky)

Balada – lyrickoepická pochmurná báseň s zhuštěným dějem, který rychle směřuje k tragickému konci, hlavním motivem bývá zápas lidí s nadpřirozenými bytostmi, se zhoubnými vášněmi, zápas člověka se společenskými poměry (b.sociální); charakteristický je motiv viny a trestu; b. lidová, b. umělá

Balet – děj libreta je na jevišti vyjádřen tancem za doprovodu hudby bez použití mluveného slova (žánr hudebně-dramatický)

Baroko – umělecký sloh 17. – 18.století vznikající po období dlouhotrvajících válek a společenských zvratů, kdy lidé hledají řešení tragických situací života ve víře, v nadpozemských hodnotách a ideách daných náboženstvím

Beatnici – 50.-60.léta 20.stol., nesouhlas s konzumní společností, odmítali kariéru, hlásali dobrovolnou chudobu, díla vypovídají o pocitech lidí z okraje společnosti, o beznaději, depresi, hledání pomyslné svobody v alkoholu, drogách či v sexuální revoluci

Beletrie – umělecká próza ( neveršovaná epika ); druhy : naučná (odborná, vědecká lit.), rétorická (řečnická), dokumentární (listiny), publicistická (žurnalistika) 

Biografie – životopis, dílo zabývající se životem určité osobnosti na základě rozličných dostupných dokumentů

Blues – báseň ve formě písně vyjadřující melancholickou náladu (žánr lyrický)

Bohatýrský zpěv – epické básně, které opěvovaly činy vynikajících bohatýrů nebo hrdinů těch národů, které vedly boje za svobodu (ruské byliny, junácké písně, dumy, rapsódie, lidové pověsti); (žánr lyricko-epický)

Bovarismus – útěk od skutečnosti k iluzím

Bylina – ruská lidová epická píseň (báseň) odrážející historické události na Rusi v heroické, zveličené podobě

Byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, boj hrdiny proti světu

Cenzura – úřední dohled nad vším, co je určeno k zveřejnění, a to s ohledem na zájmy státu

Cestopis – lit. dílo popisující autorovu cestu do neznámé země (forma lit. věcné)

Civilismus – (civilizační, civilní poezie), tendence v poezii přelomu 19. – 20. stol. se snahou zobrazovat nové technické vymoženosti a nový způsob života s tím spojený, oslava všedních věcí, lidské práce

Činohra – námětem často vážný problém ze současného života bez tragického rozuzlení – ne mimořádný společenský problém (tím liší od tragédie) – zdůrazňující psychologickou stránku jednání osob; popisuje běžný život a mívá i prvky komiky (novodobý dramatický útvar)

Dadaismus – literární a výtvarné hnutí založené během 1.sv.v. vyznačující se popřením obsahu a formy díla, práce s náhodnými a nesmyslnými spojeními, vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života

Dekadence – myšlenkový a umělecký proud 19. a počátku 20.století, projevoval se motivy negativních jevů společenského života (nálady smutku, skepse, nudy, marnosti, únavou ze života – jeho opovržením, pocity rozkladu a smrti (útěkem od přítomnosti do minulosti, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha), zdůrazňováním individualismu, sexuality

Daktyl – pravidelné opakování přízvučné a 2 nepřízvučných slabik

Děj – (fabule), postupná a uzavřená řada událostí, které spolu souvisí a vytvářejí charakter díla, členění dějové linie : expozice (úvod), kolize (zápletka), vyvrcholení (krize), dějový zvrat (peripetie), rozuzlení (katastrofa)

Dějství – akt, jednání; výstavba dramatu

Demokratizace – zpřístupnění literatury širokým vrstvám lidu

Dialog – rozhovor dvou nebo více osob, častým prostředkem charakteristiky postav a nositelem rozvíjení děje

Divadelní revue – kompozice je uvolněná, jde o proud samostatných výstupů

Drama – divadelní hra ( jednoaktové, dvouaktové, víceaktové; třetí základní druh literatury, základními formami – tragédie, komedie, činohra; osudy, chování osob a prožitky se projevují v jednání a přímé řeči postav přímo na jevišti, kde se vytváří děj hry

Edice – vydavatelská sbírka knih, knižnice, způsob vydání díla

Elegie – (žalozpěv), báseň složená s elegickým distichonem (charakteristická forma pro dvojverší používané v antické elegii a epigramu), smuteční ladění, nejčastěji motiv žalu nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamané lásky, stesk nad uprchlým mládím (žánr lyriky)

Emoce – citové vzrušení

Epanastrofa – obrácení (palilogie), opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty

Epické divadlo (drama) – předvádění děje přerušováno různými komentáři, glosami, výklady, vylučuje oponu – přestavování kulis před diváky, převlékání herců před diváky = bezprostřední kontakt se životem

Epifora – opakování jednoho nebo několika slov na konci dvou po sobě jdoucích veršů nebo vět

Epigram – krátká satirická báseň vyjadřující úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku o nějaké události (situaci) nebo o osobě; obvykle má dvě části – v první se naznačí situace (expozice), v druhé části se situace vtipně rozřeší, tzv. vyhrocenou pointou (překvapivým závěrem), (žánr lyriky)

Epika – jeden ze základních druhů literatury, základem je vypravování děje, v němž se odrážejí osudy, chování, prožitky a vztahy lidí v určitém přírodním a společenském prostředí; epické útvary veršované nebo prozaické s monologickou formou výpovědi; žánry epiky : velké (epos, román), střední (pohádka, pověst, novela, povídky, legenda, bajka), malé (anekdota), lyrickoepické (balada, romance)

Epitaf – krátký veršovaný nápis (řeč) na hrob; (žánr lyriky)

Epiteton – básnický přívlastek; novým, neotřelým spojením slov je podtržena některá výrazná vlastnost předmětu, osoby; dodává se tak spojení emocionální síla (stříbrná noc, Zeus hromovládný)

Epizeuxis – opakování slova v jedné větě těsně po sobě

Epopej – soubor epických písní, který široce zobrazoval nějakou událost; románový cyklus o životě národa v určitém období

Epos – rozsáhlá veršovaná epická skladba s pomalým tokem děje, vypráví se o významné události, vztahující k jednomu místu nebo postavě, zobrazuje ideály rytířského života, oslavně a výpravně, často bez pochopení historických souvislostí nebo odlišnosti historických epoch (národní epos, epos hrdinský, bohatýrský, rytířský, duchovní, idylický); vyprávění i o smyšlených událostech ze života zvířat (epos zvířecí), bohů

Esej – literární útvar pojednávající o odborných, uměleckých a filozofických problémech

Estetický – působící krásně

Etuda – drobný prozaický útvar, zpravidla v cyklu, rozvíjející určité, předem dané téma

Eufemismus – zjemňující vyjádření představ málo příjemných

Eufonie – zvukosled; libozvučnost hlásky či celé skupiny hlásek, které jsou řazeny tak, že je dosaženo zvukového účinku básně

Exil – vyhnanství

Existencialismus – uměl.směr 20.st. ve Francii, vyjadřuje pocity osamělého a odcizeného člověka, svět lidí trpících vnitřními pochybami, v mezních situacích (v ohrožení života) – beznaděj, zoufalství, pocit hnusu, snaha osvobodit se – život chápán jako směřování ke smrti

Expozice – prolog, úvod, uvedení do děje, představení postav

Expresionismus – umělecký směr poč. 20.stol. tvořící protiklad pozitivismu, naturalismu, impresionismu; cílem bylo pojímat realitu nikoliv zvenčí, ale zevnitř; vyjádření obavy o osud člověka, vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí

Expresívní – silně citově působící

Fabule – časový a příčinný sled příhod, o nichž se vypravuje

Fejeton – literárně publicistický útvar nevelkého rozsahu, zaměřuje se zpravidla na současné společenské a kulturní dění; psán lehkým, zábavným slohem, nezřídka komentuje formou satiry a ironie nálady a události; je umístěn často na spodní část stránky novin (žánr věcné lit.)

Figura – prostředek básnické řeči (spojování hlásek, vypouštění slov, opakování výrazů), sloužící k dosažení velkého uměleckého účinku; zvukově a významově obohacuje báseň

Fraška – žánr komedie s prostým dějem a jednoznačně vystavěnými postavami, hodnotí lidské nedostatky, neobratnost v jednání, hloupost

Futurismus – umělecký směr první třetiny 20.stol, program postaven ne destrukci dosavadních estetických norem a šablon, na snaze zachytit dynamiku moderní technické civilizace (svět v pohybu)

Ghetto – uzavřené židovské město, čtvrť

Glosa – dodatečné vpisky do textu, překlady slov nebo slovních spojení v latinských textech; krátký komentář k události dne (žánr publicistické prózy – věcná lit.)

Groteska – lit.útvar založený na nesmyslnosti zápletky, na nelogičnosti situací a výstupů a na absurdním  (nesmyslném) humoru, (žánr malé epiky)

Hlaholice – písmo, jímž zapisovali Konstantin a Metoděj texty

Horor – film, kniha zpravidla s fantastickým dějem budícím hrůzu

Humanismus – filozoficko-etické stanovisko soustřeďující se na člověka, jeho potřeby a schopnosti, směr ve společnosti od 14. – 16.století

Humor – úsměvné a chápající hodnocení směšné situace nebo objektu, hrdinové v humoru jsou představováni se svými směšnými vlastnostmi

Humoreska – povídka s žertovným obsahem

Hymnus – chvalozpěv, báseň menšího rozsahu, která oslavuje boha, hrdinu, morální vlastnosti, národ, vlast; laděná vznešeně až pateticky; (žánr lyriky)

Hyperbola – nadsázka, zveličení skutečnost, básnický prostředek v poezii (chlap jako hora); mění intenzitu citového zabarvení díla (stokrát ti to opakuji)

Charakteristika – zvláštní druh popisu postav díla, bývá přímá, nepřímá, vnější, vnitřní

Choreograf – autor jevištního pohybu

Idea – myšlenka, smysl díla a jeho poznávací hodnota

Impresionismus – umělecký směr poslední třetiny 19. a poč. 20.stol., vyjádření pocitů, dojmů, nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie), směr preferuje smyslové vjemy (zrakové, sluchové) před intelektuálním přístupem (rozumem)

Interludium – typ středověké meziaktní frašky

Intermezzo – skladba vsunutá mezi jiné rozměrnější, někdy však i samostatná (př. Máj)

Interpretace – výklad smyslu díla, textu, jeho objasňování, vysvětlování, rozbor

Interview – (rozhovor), ve kterém autor klade otázky nějaké zajímavé osobnosti; (žánr public.prózy – věcná lit.)

Ironie – zobrazení skutečnosti nepřímo, užití slov v opačném významu než obvykle, výsměch

Jamb – pravidelné opakování nepřízvučné a přízvučné slabiky

Jazykověda – (lingvistika), věda o jazyce zkoumající jeho stavbu, vývoj

Kacíř – člověk odporující zvláště církevnímu učení

Kaligram – báseň v podobě grafického obrazce (žánr lyriky)

Karikatura – zveličení a znetvoření vlastností a rysů osob

Katastrofa - rozuzlení

Klasicismus – umělecký směr 17. – 18.stol. vydávající za ideál tvorby napodobení klasických (antických) vzorů, vyznačoval se systémem estetických pravidel

Kolize – zauzlení, zápletka

Komedie – původně píseň zpívaná ve veselém průvodu na počest Dionýsa (boha vína ), dnes druh dramatu, s humorem a nadsázkou zobrazuje zápas prostých lidí s nedostatky, které jsou vcelku málo významné a nakonec jsou překonány

Kompozice – uspořádání jednotlivých složek uměleckého díla (výstavba) 

Koncil – církevní sněm

Konflikt – srážka, střet zájmů ústředních postav; hrdina vstupuje do dramatického zápasu s okolím či se sebou samým

Kritický realismus – vyšší stupeň vývoje realismu, vzniká v druhé pol. 19.stol; kritické zobrazení světa

Krize – vrchol dramatického konfliktu

Kronika – prozaický nebo veršovaný druh historického spisu zaznamenávající v časovém sledu dějinné události, (v přeneseném smyslu – používá pro označení románu sledujícího v časovém postupu události v určité rodině, městě, obci…); spojení lit. věcné + umělecké (žánr velké epiky)

Kubismus – umělecké hnutí 20.stol. vedené pokusy převést zobrazované věci do základních geometrických tvarů a ploch (hlavně ve výtvar. umění)

Laicizace – odstraňování vlivu církve a náboženství, pronikání lidových prvků do literatury, autoři již nenáleží k osobám duchovního stavu

Legenda – veršovaný nebo prozaický žánr převážně středověké náboženské epiky vyprávějící o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců, který se četl v kostelích; útvar z části založený na pravdě a z části na smyšlenkách (žánr střední epiky)

Legie – dobrovolný vojenský útvar (* na cizím území, než je původ vojáků)

Lehká doba – nepřízvučné slabiky (značíme u )

Libozvučnost – eufonie

Libreto – text s dějovým námětem, který je skladateli podkladem ke kompozici hudby k baletu, opeře, operetě nebo muzikálu

Líčení – subjektivní stylistický způsob zobrazení postav, prostředí a prožitků, citově zabarvený druh popisu

(umělecký popis)

Lidová píseň – výtvor lidové slovesnosti, báseň spojená s jednoduchou melodií, snadno zapamatovatelná

Lidová slovesnost – slovesná díla vznikající a předávající se ústně, svým účelem se vztahovala ke každodennímu životu

Lidovost – srozumitelnost

Literatura – v širším slova smyslu písemnictví, písemné záznamy, které mají význam pro společnost

Literární kritika – odborná oblast literární publicistiky zaměřená na posuzování, hodnocení a výklad soudobých literárních děl a jevů v literatuře

Lyrika – je základním druhem umělecké literatury, zpravidla veršovaný útvar; je líčením myšlenkových stavů autora (básníka) při prožívání skutečnosti; dělí : osobní (vyjadřuje básníkovy city – milostná (prožitky lásky),

reflexivní (úvahy o smyslu života), rodinná (prožívání v rodinném životě); přírodní (inspirování přírodou), společenská (citové reakce básníka na politickou či společenskou situaci); žánry lyriky : óda, elegie, epigram, epitaf, hymnus, sonet

Medailon – literární útvar zobrazující a charakterizující určitou osobnost

Melodram – (koncertní m.), dramatická báseň, v níž je recitované nebo mluvené slovo doprovázeno hudbou nebo hereckou akcí na jevišti (scénický m.)

Memoáry – (paměti), širší životopisné vzpomínky autora, které zachycují i úseky ze života jiných lidí, jež poznal, a prostředí, ve kterém žil (forma věcné lit.)

Metafora – přenesení slov na základě významové podobnosti (tvrdohlavý člověk = je jako beran, pozdní noc = hluboká noc), druhy: personifikace, alegorie, metonymie, synekdocha, hyperbola, ironie, sarkasmus, eufemismus, oxymóron

Metonymie – záměna slov nebo pojmů na základě vnitřní věcné souvislosti (čtu Jiráska místo Jiráskovy spisy)

Metrum – obecně platné rytmické schéma střídání stejného počtu slabik přízvučných a nepřízvučných

Monodrama – divadlo 1 herce

Monografie – vědecké dílo věnované jedné otázce, osobnosti (osudům jednoho hrdiny – mnohdy od narození až do smrti), historické události, kulturní památce (forma věcné lit.)

Monolog – promluva jedné osoby

Motiv – téma

Motto (moto) – krátký text, který uvádí literární dílo a významově s dílem souvisí; může být od téhož autora nebo jde o citát z díla jiného autora; jako moto se používá i aforismus, přísloví, pořekadlo

Muzikál – divadelní revue; je řetězem scénických obrazů, které jsou volně spojeny hlavní postavou nebo dějovým pásmem, spojeno s  hudbou (i tancem), zpívaný text

Mýtus – báje

Naturalismus – směr 2.pol.19.st.; snaží se o co nejvěrnější vystižení skutečnosti (ba i společensky patologických jevů), v literatuře – postavy psychicky nevyrovnané, bouřlivé, rozpolcené

Neorealismus – tendence po druhé sv.v. v italské literatuře, hrdiny – prostí lidé, jejich životní podmínky, úsilí o dokumentární pohled na skutečnost

Novela – epický prozaický žánr středního rozsahu (delší než povídka) s poutavým příběhem a výrazným zakončením, děj je soustředěn na jednu událost ze života hlavní postavy (ta vyvíjí), je jednoduchý, má rychlý spád a překvapující obrat v závěru (pointu)

Óda – báseň většího rozsahu, která oslavuje boha, hrdinu, morální vlastnosti; (žánr lyriky)

Odpustek – v katolické církvi způsob odpuštění hříchů; listina, která odpuštění hříchů dosvědčuje

Ohlasová poezie – literární žánr vycházející z poetiky lidového umění jako vzoru

Onomatopoie – zvukomalba, básnické využití jazykové stránky slov, napodobení zvuku slovy

Opera – hudební drama vážnějšího rázu, ve kterém text libreta je zpíván a herecky ztvárněn za doprovodu orchestru

Opereta – hudební drama lehčího rázu, v němž se střídá mluvené slovo se zpěvem kratších, melodicky líbivých písní

Osvícenství – hnutí 18.století projevující se racionalismem – názorem o poznatelnosti světa (pravda) a neomezených schopnostech lidského rozumu (svoboda myšlení)

Oxymóron – básnický přívlastek vyjadřující protichůdné vlastnosti (živá mrtvola, květy zla, svítání na západě)

Pantomima – děj libreta je na jevišti vyjádřen hereckou akcí beze slov (zvláště mimikou = výrazem obličeje),často za doprovodu hudby

Panychida – pravoslavné smuteční obřady

Parabola – podobenství; přirovnání je rozšířeno v kratší epický příběh; vedle sebe probíhají 2 epické příběhy z různých oblastí, výsledný význam je poučný

Parodie – žánr imitující a karikující určité literární dílo zvýrazněním některých jeho stylistických rysů

Pásmo – polytematická báseň, delší rozsah, volně řazená témata, která spolu bezprostředně nesouvisí (volný tok básnických představ);(žánr lyriky)

Peripetie – náhlý obrat, vývojová změna děje

Píseň – lyrický žánr, prostota vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka a časté využití refrénu; zhudebněná báseň; druhy : lidová (písně milostné, vojenské, hrdinské, společenské – autor neznámý), zlidovělá (na autora zapomnělo, píseň velice rozšířená), umělá (autor známý)

Poema – básnická povídka, kratší lyrickoepický žánr; do popředí vystupují subjektivní a reflexívní prvky, mívá tzv. druhý význam, zachycuje událost ze života jednotlivce (výjimečný člověk) – hlavně jeho pocity a duševní stavy

Poetismus – avantgardní směr dvacátých let 20.stol. v českém umění, důraz na hravost, fantazii, citové prožívání, dělník uprostřed zábavy, poznat krásu světa

Polysyndeton – nadbytek spojek (nejčastěji – a, i), (př. Ve jménu života i radosti i krásy)

Postmodernismus – zaměření proti dosavadnímu tzv. modernímu umění, odmítá avantgardní tendence, využívá různorodost poetik, často využívá citací, připomínají starší díla

Poezie všedního dne – označení pro tvorbu básníků seskupených kolem časopisu Květen v 2.pol. 50.let 20.stol, byla snaha hledat prostý, skutečný denní život

Personifikace – oživování neživých věcí

Pohádka – (báchorka) prozaický žánr lidové slovesnosti, žánr střední epiky; podává nadpřirozené jevy jako realitu s naivní samozřejmostí, jako by bylo vše skutečné, netýká se konkrétní události, místa, postav; fantastický děj ve smyšleném světě, do jehož chodu zasahují nadpřirozené bytosti, kouzla, oživlé předměty; střet dobra + zla = dobro vítězí; druhy : kouzelné (fantastické), zvířecí, legendární (biblické postavy), novelistické (děj blízký skutečnému životu); umělé (současný hrdina, autor známý)

Pointa – závěrečná myšlenka literárního díla nebo živého proslovu či řeči, která se objevuje jako nečekaný zvrat (vyvrcholení je překvapivé, ale vyplývá z předešlého obsahu díla, proslovu, řeči)

Polemika – spor dvou či více názorů – vyvracející názor jiných a obhajující vlastní; žánr odborné, publicistické i umělecké literatury

Pořekadlo – drobný, někdy rýmovaný lit.útvar, který vyjadřuje jistou životní zkušenost, nemá mravoučný soud;  (žánr lyriky)

Pověst – útvar lidové slovesnosti, prozaický žánr sdružující jak fantastické, tak reálné události spojené s určitým místem, osobou; druhy : místní, heraldické (rodové), historické (národní), démonické (o vlkodlacích, bezhlavých rytířích..), bohatýrské; (žánr střední epiky)

Povídka – prozaický útvar nevelkého rozsahu s jednoduchým dějem, rychlým spádem (časově a místně sevřeným) a málo hrdiny, kteří se v průběhu děje zřídka vnitřně proměňují; na konci často pointa; (žánr střední epiky); druhy : humoresky, romaneta, arabesky, črty, skici

Pranostika – lidové pořekadlo vyjadřující pozorování počasí a jeho předpověď, často dlouhodobou, (žánr lyriky)

Preromantismus – soubor různých uměleckých projevů a tendencí, rozvíjel se koncem 18.stol., představitelé nabádali k obnovení blízkého vztahu mezi člověkem a přírodou, důraz na rozum , cit člověka, inspirací byla lidová slovesnost

Proletářská poezie – směr 20.let 20.stol. dotýkající se aktuální sociální problematiky

Prozódie – nauka o rytmičnosti řeči a skládání verše

Předscéna – výstup hraný často před oponou, reaguje na aktuální otázky, které mnohdy nesouvisejí s předváděným dramatickým dílem

Přesah – verš přesahuje do dalšího verše

Příběh – (historka), jednoduché vyprávění zakončené anekdotickou nebo  poučnou pointou; být součástí i většího díla, (žánr malé epiky)

Přirovnání – příměr, stylistický prostředek v literatuře, přirovnání dvou jevů, které mají nějaký společný znak (společnou vlastnost)

Přísloví – drobný epický útvar lidové slovesnosti (někdy rýmovaný), jímž lid vyjadřoval (často obrazně) své zkušenosti ze života a zevšeobecňoval je, obsahuje mravní ponaučení (vyjádřené často metaforou); (žánr lyriky)

Rčení – ustálené slovní spojení, které charakterizuje určitou konkrétní situaci (Vzít nohy na ramena = utéci)

Realismus – směr usilující o vytvoření pravdivého obrazu skutečnosti v díle

Recenze – zhodnocení vědeckého nebo uměleckého díla

Referát – informující a hodnotící text o uměleckém nebo vědeckém díle, o kulturní, sportovní..události

Reflexivní poezie – poezie odrážející autorovy prožitky a smyslové vjemy z okolního světa

Reformace – hnutí provázené snahou o nápravu římské církve, období od  konce 14.století do 1648 (třicetileté války), kdy se Evropa rozdělila na část protestantskou (reformovanou) a katolickou (protireformační)

Refrén – opakování jednoho nebo několika veršů na konci slok

Renesance – společensko-kulturní hnutí od 14. – 16.století, je spojeno s rozvojem umění, věd a všech stránek lidského individua, opírá se o hodnoty antické kultury

Reportáž – literární útvar (filmový, rozhlasový, televizní) líčící prostředí nebo události na základě přímého pozorování nebo dokumentárního materiálu

Retrospekce – zpětné probíhání děje

Revue – dramatický literární žánr postavený na sledu svébytných výstupů (mluvených, pěveckých, tanečních, hudebních) spojených jednoduchou dějovou linkou

           – časopis, který se soustřeďuje na umění, vědu nebo politiku a píše o nich vážně

Román – rozsáhlý prozaický epický útvar, zobrazuje rozsáhlé úseky života, rozmanité vztahy mezi lidmi, jejich psychické prožívaní situací; hlavní dějová linie rozvětvena vedlejšími motivy, řada postav ( zachyceny ve svém vývoji), hrdina se proměňuje během děje, druhy románu podle : 1. umělecké formy (realistické, romantické),

2. prostředí (městské, vesnické, společenské, sociální), 3. tematické oblasti (historické, fantastické, dobrodružné, životopisné, detektivní, psychologické, milostné), 4. tematického přístupu (satirické,l humoristické, experimentální), 5. formy (deníkové zápisy, dopisy); autor sám zůstává v pozadí děje, nebo aktivně zasahuje do děje; je-li spojeno dějem a postavami více románů, vznikají trilogie, tetralogie, pentalogie

Romance –menší lyrickoepická báseň rozmanitého obsahu, nejčastěji s tematikou milostnou nebo romantickou, vypráví se v ní zajímavý příběh o známé události či osobě; původně španělská lidová veršovaná píseň

Romaneto – prozaický žánr specifický pro českou liter.; základem je důmyslný až fantastický příběh, kde jedna epizoda příběhu je odhalována druhou až k závěrečné pointě; typ novely (žánr střední epiky)

Romantismus – směr počátku 19.stol. odmítající staré formy a tradice, opovrhuje konvencemi, ideálem je svoboda, láska, cit, prožitek fantazie

Rozhlásek – veršovaný komentář k týdenním událostem

Ruralismus – literární hnutí meziválečného období, zájem o tematiku venkova, člověka spjatého s přírodním  řádem

Rým – zvuková shoda hlásek či slabik konců posledních slov nebo slovních skupin ve verších; druhy : sdružený (aabb), střídavý (abcabc), obkročný (abba), přerývaný (abcb)

Rytmus – vzniká střídáním těžkých a lehkých dob ( v pravidelném verši); pravidelné opakování zvukových schémat (př. trochej, jamb, daktyl)

Samizdat – samovydání (často opisováním rukopisů na stroji) v několika málo exemplářích

Sarkasmus – umocněná ironie, jízlivost

Satira – vyjadřuje výsměšně kritický postoj autora ke skutečnosti (záporné jevy ve společnosti nebo záporné vlastnosti lidí), autor používá komiky, ironie, sarkasmu nebo karikatury, paroduje společenská či historická fakta, s nimiž nesouhlasí; může být uplatněna ve formě – epigramu, anekdoty, básně, povídky, románu

Slogan – uměle vytvořené reklamní heslo (často módní, dobové), které je mnohokrát opakováno

Sloka – strofa, ucelená část básně oddělená ve formě odstavců; opakuje se v ní stejná řada rýmovaných či nerýmovaných veršů

Sloupek – publicistický útvar podobný obsahem fejetonu, pojmenovaný podle umístění na novinové stránce, zaměřená ke konkrétním událostem dne

Socialistický realismus – tvůrčí princip usilující o zobrazení skutečnosti ve společném vývoji, ovlivněný levicovými a sociálními myšlenkami

Sonet – (znělka), forma užívaná v lyrické poezii; vyznačuje se čtrnácti verši dělícími se na dvě čtyřverší a dvě tříverší; zpravidla téma lásky

Song – forma lyrické poezie, obyčejně občanské (politické), pravidelně ostře vyhrocené proti vládnoucí společnosti a její morálce

Soudnička – malá reportáž líčící projednávání trestného činu před soudem

Staroslověnština – původně nářečí Slovanů v okolí Soluně, jazyk používaný Konstantinem a Metodějem  při misijní  cestě, první spisovný jazyk na našem území – Velké Moravy

Stopy – nejmenší jednotky, opakující se s pravidelností v řadě veršů jdoucích za sebou

Strofa – sloka

Surrealismus – umělecký směr zrozený ve Francii 20.let 20. stol.; přehlížení běžné logiky a naopak hledání zdroje v niterných duševních pochodech a fantazii

Symbol – značka, znak; jde o umění náznaku, působí na lidskou obrazotvornost

Symbolismus – vychází z užívání symbolů (konkrétní předmět slouží k označení jiného abstraktního pojmu), vyslovení abstraktní nebo skryté představy, hnutí vzniklé ve Francii 80.let 19.stol.

Synekdocha – záměna příbuzných pojmů; část se označí celkem nebo naopak (otcovská střecha místo rodný dům; Švéd udeřil na Brno – místo Švédové…)

Syžet – rozvržení v postavách, prostoru a čase; námět (konkrétně rozpracovaný děj)

Téma – jev, soubor jevů ze života, o nichž pojednává umělecké dílo; tématem – historická, přírodní nebo aktuální společenská událost, lidský cit, vášeň

Těžká doba – přízvučné slabiky (značíme - )

Tendence – promyšlený tvůrčí záměr zaměřený k určitému cíli

Titanismus – hrdý vzdor proti osudu a moci

Tragédie – truchlohra, jednotlivec vede nerovný boj proti nepřátelským silám, které mají podobu osudu, zákonů a zvyků společnosti, ve které hrdina žije, ale v tomto boji hrdina podléhá a hyne

Traktát – středověké učené pojednání náboženského (filozofického) obsahu

Triptych – trojdílné umělecké dílo

Trochej – pravidelné opakování přízvučné a nepřízvučné slabiky

Tropy – souhrnné označení pro obrazná pojmenování (metaforu, metonymii, synekdochu, ironii…), přenesení významu původního pojmenování na pojmenování nové

Utopie – zpravidla prozaický žánr s fantastickou tematikou, odehrávající se v budoucnosti; často kriticky hodnotí současnost

Verš – samostatný rytmický celek řeči, na jehož konci je intonační (zvukově výrazný) předěl, graficky znázorněný tím, že nový verš je na novém řádku

Veselohra – české označení pro novodobou komedii

Vitalismus – reakce na útrapy války, oslavuje radost ze života, přírody, citové a smyslové prožitky

Zbytečný člověk – člověk narozený ve „ špatném čase“, nenachází a nemůže najít smysl života a uplatnění ve společnosti (hlavně v ruské lit.)

Ztracená generace – mladí lidé poznamenaní útrapami front 1.sv.v., nenacházejí v poválečných poměrech osobní uspokojení a společenské uplatnění

Zvukomalba – (onomatopoie), seskupení hlásek tak, aby připomínaly dojem skutečného zvuku

Zvukosled – (eufonie), seskupení hlásek, které vytváří libozvuk nebo nelibozvuk

Žalozpěv – elegie

Žánr – druh umělecké literatury

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

suuuuuuuuuuuuuuuuper pojemnicek

(katrin, 2. 11. 2009 16:25)

musela jsem na test vedet co je to kronyka a sla jsem tadi a udelala jsem dobre dyki za to jsy fakd super kolyk ti je muzeme se seznamit?